Do roku 1790 se za školním vzděláním muselo docházet do Opatova, pod který v té době Semanín patřil. V tomto roce konečně obec získala svolení krajského komisaře Schütze a zřídila vlastní vzdělávání. Prvním učitelem byl ustanoven Anton Siegl, místní rodák. Učil plných 20 let ve své vlastní chalupě č.p. 3. K tomu ještě sloužil jako obecní písař. Za to měl z obecního přidělené 1,5 měřicové (1 měřice = 10 arů) políčko a plat. V roce 1811 „na Vše svaté“ zahájil službu učitele Georg Jahl z Janova, po sedmileté praxi v Březové nad Svitavou jako pomocný učitel. Vyučoval ve vyhrazené světnici č.p. 89. Na starost si vzal i kostelní hudbu. Od obce měl přidělený plat, políčko a pastvinu pod obecním lesem a od každého sedláka příděl obilovin. Již v prvním roce služby se oženil s Annou Kösslerovou z č.p. 38. Měli spolu jednoho syna a zaměstnávali služebnou. 1816 byl Georg Jahl převeden do Opatova a místo něj ustaven nový učitel – Johann Weigert, syn učitele z Opatova. Po roce se i on oženil – s Terezií Baarovou ze Zádulky a bydleli opět v č.p. 89. 1819 byla zahájena stavba školní budovy s č.p. 100. Několik let však nebyla hotová a nesloužila. Obec po tu dobu měla pronajatou učební místnost na statku č.p. 89. Roku 1825 konečně došlo k přepažení třídy v č.p. 100 prkny, aby se zřídil učitelský byt, a výuka v první obecní třídě s 5 školními lavicemi začala. Administrativně byla školička pobočkou školy Opatovské a to až do roku 1840, než přišel do Semanína 1. farář.
Teprve pak mohla být škola plně samostatná. Toho roku si Johann Weigert vyžádal pomocného učitele, protože již zestárl. 11. prosince 1841 se vydal starý učitel Weigert v sobotu odpoledne do České Třebové. Při zpáteční cestě asi 200 kroků od začátku vsi už nemohl a posadil se na mez. Nedokázal se však již zvednout, ani si přivolat pomoc a zůstal celou noc na mraze. Navečer sice několik sousedů slyšelo nezřetelné naříkání, ale nedovtípili se. Ráno našli učitele zmrzlého. V roce 1843 o prázdninách třída získala 11 nových lavic po přímluvě nedávno ustanoveného místního duchovního (fara byla dostavěna roku 1841). Obec musela porazit vlastní stromy, pořezat je na prkna a jimi i zaplatit práci truhláře. Zároveň byl vyklizen učitelský byt za prkennou přepážkou ve třídě, která se tím zvětšila a byla přistavěna pro byt učitele nová světnice. 1844 o prázdninách byl učitelský byt a další opravy plně dokončeny.
Vrchnost uhradila materiál, obec práci. 1850 bylo pořízeno 5 nových dvojitých oken do učitelského bytu na příkaz okresního hejtmanství, které zhotovil sklenář z Třebovic. 1851 začátkem listopadu byla pokryta střecha školy. Obec hradila materiál, patronátní úřad práci. 1863 byla přistavěna ke škole kůlna, která uzavřela dvůr a škola tak získala lepší vzhled. 1866 propukla prusko rakouská válka. 22. června se do prostor školy nakvartýrovalo 6 rakouských důstojníků se 100 vojáky. V prosinci 1873 zemský školní rada, s ohledem na vzrostlý počet dětí a zchátralý stav školního objektu v č.p. 100, konstatoval nutnost přípravy stavby školy nové. V únoru 1874 okresní školní rada nařídil školu rozšířit na dvě třídy a dva učitele a v dubnu nařízení urgoval. Druhá třída byla provizorně zřízena do postavení nové školy v domě Trhalů č.p. 52, za kterou obec opět odváděla nájem. Do roku 1876 se často střídali učitelé na obou učitelských místech. Konečně v roce 1879 byla postavena nová – nynější trojtřídní škola . 1894 v září pořádala císařská armáda u Lanškrouna cvičení – „císařské manévry“.
Při té příležitosti byli ve škole ubytováni 2 regimentní lékaři, 1 „divizionář“, 21 důstojníků a 194 vojínů. Škola byla ověnčena třemi říšskými prapory. 1895 propukly spalničky. Během jejich největšího řádění od 22. května do 14. června byla škola zavřená. 1903 řádily opět spalničky. Škola byla zavřená od 15. února do 1. března. Nemocím podlehly celkem 3 děti. Do léta vypukla spála a v létě navíc ještě příušnice. 1926 nastoupil jako vrchní učitel Alois Süss, propagátor divadla, společenských akcí a pozdější starosta Rudoltic. Poslední válečné dny škole neprospěly. Vystřídali se v ní postupně vojáci němečtí, lazaret, zajatci a nakonec vojáci ruští. Muselo se uklidit množství špíny a odpadků, než se připravila škola na zahájení školního roku 1945-1946 – již s novými semanínskými osadníky.
K prvnímu řídícímu učiteli po válce, Josefu Dastychovi, společně s učitelem Jaroslavem Křivkou nastoupilo 55 žáků (27 chlapců a 28 dívek). Náboženství římskokatolického bylo 34 žáků, českobratrského evangelického 10 žáků, československého 6 žáků, bez vyznání 5 žáků. Učitel Dastych vedl školní kroniku. Zaznamenával potíže i úspěchy semanínské školy až do svého odchodu v roce 1960. V kronice již pak nikdo nepokračoval. Uvádí například opravu a postupné vybavování školní budovy, zbourání sousedního zpustlého č.p. 28 a zvětšení a odvodnění školní zahrady. Popisuje též bohatou mimoškolní kulturní i sociální činnost v obci. Také absurdní primát dobové propagandy: semanínská škola se stala v roce 1958/59 po cílené kampani politruků první školou litomyšlského okresu bez náboženského vyučování a byla kvůli tomu režimem dávána za příklad.
Obec Semanín
První zmínka o obci je z roku 1347 a byla uvedena v listině, kterou se dělil majetek mezi vznikající biskupství a tzv. klášterní konvent. Existestenci obce však můžeme předpokládat již ve druhé polovině 13. století.Semanín je tak obec velmi stará a pamatuje ještě dobu českých králů z rodu Přemyslovců.
Obec vznikla při osidlování rozsáhlých lesů v okolí Litomyšle litomyšlským premonstrátským klášterem. Semanín po celou svou historii patřil k litomyšlskému panství a jeho zařazení k České Třebové a do okresu Ústí nad Orlicí je novodobé.
V letech 1976 až 1998 byl Semanín přičleněn k městu Česká Třebová. K opětovnému osamostatnění došlo na základě refenda od 1.1.1998. Přestože byl Semanín samostatný již od ledna 1998 k osamostanění v právém slova smyslu došlo až v dubnu 1998, kdy byl obci předán veškerý majetek a obec mohla začít sama hospodařit.
Obec Semanín najdete v Pardubickém kraji, v okrese Ústí nad Orlicí asi 3 kilometry jihovýchodně od České Třebové, na úpatí Kozlovského kopce v nadmořské výšce
420 – 480 m.n.m.
V obci je základní škola, mateřská škola, prodejna smíšeného zboží a hostinec. Areál TJ Semanín nabízí sportovní vyžití pro zájemce o volejbal, tenis či fotbal. V zimním období je zde k dispozici kluziště s přírodním ledem.
V okolí Semanína je překrásná příroda která, láká návštěvníky jak k pěším procházkám tak k projížďkám na kole nebo na koni. Semanín obklopují od jihu a od západu poměrně hluboké lesy, které jsou z velké části bukové nebo smíšené. V lesích a na loukách v okolí obce se vyskytuje mnoho druhů chráněných rostlin a živočichů, nejvýznamnějšími lokalitami v tomto směru jsou lokalita Na střelnici, starý ovocný sad nad obcí a údolí Semanínského potoka .
V obci je také několik kulturních památek. Jednou z nich je nepřehlédnutelná dominanta semanínské návsi – zvonice se zděným spodkem a bedněným patrem. Jedná se unikátní typ obranné zvonice pocházející pravděpodobně ze začátku 17. století. Zvonice se nachází v areálu kostela sv. Bartoloměje, který je v obci uváděn již v roce 1350. Současná budova kostela pochází pravděpodobně ze 17. století. Patrně nejstarší památkou v obci je kamenný smírčí kříž, který se nachází v bukovém lese nad obcí.